Informace pro veřejnost
.
Jak se dělá med ?
Naše příroda nabízí včelám dva zdroje surovin, které mohou včely posléze přeměnit na med. Prvním z nich jsou rostlinné šťávy, které jsou označovány jako nektar a jsou včelami získávány z květů rostlin. Nektar vytváří rostliny cíleně, aby přilákaly na své květy včely a jiný hmyz, který jim následně pomáhá s šířením pylu na další rostliny stejného druhu, tím dochází k opylování. Včely tedy pomáhají rostlinám s rozmnožováním a nektar je jejich odměnou za tuto činnost. Druhým zdrojem je takzvaná medovice. Medovici včely získávají za pomoci hmyzích producentů sajících rostlinnou šťávu, kteří přebytek nezpracovaných cukrů a minerálů vylučují jako sladkou tekutinu, kterou pak sbírají včely, ale také mravenci, popř. i jiný hmyz. Sbírání nektaru (medovice) a přeměna na med Když včela pátračka najde v přírodě zdroj potravy (nektar, medovice), nasaje její vzorek a vrátí se zpátky do úlu. Zde předá pomocí tanečku na plástu ostatním včelám informaci o místě a vydatnosti zdroje a současně nabízí ochutnávku. Tuto činnost vykonává více včel, takže ostatní včely si porovnáváním intenzity tanečků přednostně vybírají zdroje, které jsou označeny jako vydatné. Teprve po jejich vyčerpání zalétávají k jiným, vždy však vybírají podle vydatnosti zdroje. Když včela získá sosáčkem z květu nektar, doplní ho několika vlastními enzymy a uloží do tzv. medného váčku. K jeho naplnění musí navštívit až 1000 květů. Přitom uvolní feromon, který ostatním včelám signalizuje, že květ bude nějakou dobu prázdný. Aby včely vytvořily 1kg medu, musí sesbírat nektar přibližně z jednoho milionu květů. Zdroje potravy vyhledávají nejčastěji v okruhu jednoho kilometru od úlu, ale je-li včelí pastvy málo, dokáží létat za potravou až do vzdálenosti 5 km! Včela přiletí zpět do úlu a předá „náklad“ nektaru či medovice sosákem mladší včele (každá včela má svoji úlohu), takto je sladina postupně předávána mezi několika včelami – každá z nich přidá i enzymy ze svých žláz a zároveň dochází k odpařování vody. Tato činnost je nutná, protože čerstvě donesený produkt obsahuje velké množství vody a nemohl by být uložen do buněk plástu v surovém stavu. Po několikerém předání je ukládán do většího počtu buněk v tenkých vrstvách a následně je vysušován. Vířením křídel včely vytváří proudění vzduchu, kterým odvádí přebytečnou vlhkost ven z úlu. Tento proces trvá i několik dnů, během kterých je sladina dostatečně zahuštěna (na asi 17-18 % vlhkosti) a svoji práci odvedou i včelí enzymy. Zrající med je přemisťován do horních prostor v úlu a také do zásobních plástů kolem včelího plodu. Ukládáním do vícero buněk a postupným doplňováním je dále urychleno dozrávání. Včely zaplnění buňky a stupeň zralosti průběžně kontrolují, je-li buňka plná a med zralý, je uzavřena tenkým voskovým víčkem. Zavíčkováním buňky je proces výroby medu dokončen.
Proč to ty včely vůbec dělají ?
Včely vytvářejí med jako svoji energeticky bohatou potravu a to pouze v období od května do července. Pak z něho musí vyžít po zbytek roku. Jde tedy hlavně o to, aby měly dostatek zásob pro své přežití. Včely totiž v zimě nespí jako třeba medvěd. Zimní měsíce tráví ve sníženém počtu seskupené do chumáče a vibrováním svalů si vyrábí potřebné teplo (cca 14°C). Postupně se střídají a přesunují z vnitřku chumáče navenek a obráceně a tímto aktivním pohybem přežívají zimu. Průměrné včelstvo spotřebuje během zimy a jara asi 15 – 20 kg medu. Za celý rok může včelstvo vyprodukovat asi 60 až 100 kg medu. Toto množství je však velmi závislé na průběhu počasí a úživnosti stanoviště. Protože včelaři odebírají med pro lidskou spotřebu, musí včelkám dodat dostatek náhradní potravy a proto již od července včelstva dokrmují cukerným roztokem tak, aby bez problémů přečkala zimní období.
Jaké jsou druhy medu ?
Medy rozlišujeme zejména podle původu zdrojové suroviny. Toto rozlišení není vždy jednoznačné, na začátku sezóny zpravidla od května do poloviny června je převaha květového medu, který bývá zpravidla světlejší barvy. Podle vývoje počasí se později více či méně rozvíjí producenti medovice a med je kombinovaný ze dvou zdrojů, označujeme ho jako smíšený. Ještě později koncem června po odkvětu lípy a je-li dostatek producentů medovice, označujeme med jako medovicový, vlivem obsažených rostlinných barviv bývá tmavší.
U květových medů se někdy rozlišují i takzvané jednodruhové medy, např. akátový, řepkový, malinový nebo lipový med. Jde o medy s převahou nektaru získaného z právě v té době kvetoucí dominantní rostliny, ale vždy obsahuje i zdroje jiné. Včelám nelze nadiktovat, jaký nektar mají sbírat, řídí si to samy. Pro běžného včelaře je získání jednodruhového medu spíše náhodné, jsou však i včelaři, kteří se na toto specializují a se včelstvy kočují ke specifickým snůškovým zdrojům. Získání a oddělování takovýchto medů od sebe je však náročnou činností, což se samozřejmě promítá i do ceny konečného produktu.
Podle konzistence medu, je možné rozlišit medy na tekuté, ještě nezkrystalizované. Takto med vydrží jen určitou dobu od vytočení. Po několika týdnech med zkrystalizuje, to je přirozená vlastnost medu, která dokládá jeho pravost a kvalitu. Neznalí zákazníci žádají med v tekutém stavu, proto jej velkoproducenti zahřívají na teplotu nad 70°C. Med pak zůstává tekutý natrvalo, ale za cenu zničení veškerých biologicky aktivních látek. Krátce po vytočení medu je možno jej pravidelným mechanickým promícháváním po dobu několika dní zpracovat na med označovaný jako pastový nebo pastovaný. Takovýto med má bělavou barvu, jemnou snadno roztíratelnou krémovitou konzistenci, kterou si uchovává po velmi dlouhou dobu a obsah biologicky aktivních látek je plně zachován.
U našich sousedů v Rakousku a Německu je populární tzv. plástečkový med. Jde o med, který včelař získá ze speciálně upravených rámečků, kdy je jeden běžný rámek rozdělený do šesti nebo osmi rozebiratelných částí. Po vystavění plástu a jeho zanesení medem a zavíčkování jej včelař vyjme, jednotlivé části od sebe oddělí a každou zvlášť zabalí do průhledného plastového obalu. Zákazníkovi se tak dostává do ruky skutečné přírodní včelí dílo.
Karolína Veselá, ZO ČSV Stříbro
Zdroj: Včelaření krok za krokem, Alethea Morrison,
Začínáme včelařit, Josef Šefčík.