Stručná historie města Stříbra

Město Stříbro se nachází 30 km západně od Plzně. Leží při řece Mži hluboce zařízlé do skalnatého podloží. Nejstarší archeologické nálezy pocházejí ze starší doby kamenné. Známo je osídlení Slovany v 8. a 9. století. Ke konci 12. století vzniká nad řekou hornická osada, která je zmíněna i v první písemné památce z roku 1183 v listině přemyslovského knížete Bedřicha a je označována jako Argentaria – Stříbrnice. V blízkosti osady se nacházel i románský kostelík později přestavěný na hřbitovní kostel Nanebevzetí panny Marie.
O významu Stříbra svědčí to, že mezi léty 1240 – 1250 bylo na skalnatém ostrohu nad starou hornickou osadou založeno opevněné královské město se zajímavými architektonickými prvky, jehož další historie byla spjata i s jeho výhodnou polohou na trase obchodní cesty Praha – Norimberk (Via Carolina – Zlatá stezka). Význam města podtrhuje i minoritský klášter vybudovaný v polovině 13. století pány ze Švamberka. Historie města, později Královského horního města je od počátku spjata s hornickou činností, jednou z nejstarších na území českého státu. Předmětem těžby byly olověné rudy s velmi malým obsahem stříbra, které však dalo jméno i samotnému městu.
Ve 13. a 14. století získalo město Stříbro od českých králů různé výsady. Před husitskými válkami patřilo Stříbro ke čtyřem největším městům v Plzeňském kraji. Husité obsadili Stříbro teprve v roce 1426. Roku 1427 město neúspěšně obléhali křižáci s úmyslem Stříbro opět vrátit do svazku katolických měst. Roku 1437 po skončení husitských válek bylo Stříbro opět přijato mezi královská města.
16. století přineslo Stříbru opět nerušený hospodářský rozkvět. Pšeničné pivo z městského pivovaru se stalo dalším zdrojem městských peněz a bylo významným vývozním artiklem. Do 16. století spadá také výrazná stavební aktivita. Byla vystavěna řada městských domů, kamenný most přes řeku Mži, radnice, opraveny kostely a změn doznalo i městské opevnění. Místní řemeslníci byli sdruženi do  11 cechů. V té době žilo ve městě ještě převážně české obyvatelstvo. Novou pohromu s sebou přinesla třicetiletá válka, kdy bylo město drancováno nejprve švédskými vojsky a poté císařskou armádou. Příchodem německých horníků získalo ve Stříbře převahu německé obyvatelstvo. Jednou z dominant stříbrského náměstí je i mariánský sloup z roku 1740 k uctění Panny Marie a zemských patronů, jehož výstavba byla iniciována v roce 1710, kdy vypukl ve městě mor a zahynulo mnoho obyvatel města.
Do období 1812 – 1832 spadá budování císařské silnice vedené z Plzně přes Stříbro do Chebu. Stříbro mělo vždy výhodnou polohu a udrželo si ji i po roce 1871, kdy byl zahájen provoz železniční trati Plzeň – Cheb. Těžba olověných a později i zinkových rud trvá s různou intenzitou až do období velké krize v letech 1929 – 1933. Po roce 1945 se mění skladba obyvatelstva, kdy převažují opět občané české národnosti. Poslední etapa těžby olověných a zinkových rud je ukončena v roce 1975. V životě města sehrála důležitou roli přítomnost vojenské posádky, která od února 1919 sídlila v městských dragounských kasárnách. Po roce 1957 zde působil také vojenský útvar umístěný v kasárnách na západním okraji města.
Ten během následujících let prošel řadou změn a svoji činnost ukončil jako 33. výcvikové středisko Františka Palackého v roce 2005. Dnes má město, které bylo v letech 1850 – 1960 sídlem okresní správy, necelých 8 tisíc obyvatel. Historické jádro města je vyhlášeno městskou památkovou zónou.